Lior Shub: Pět důvodů, proč se programátorky cítí osaměle

Přečtěte si názor programátorky Lior Shub.

Miluji programování, ale i přes všechno potěšení, které mi mé povolání přináší, se někdy cítím osamělá. Vím, že jsou na světě miliony programátorů a že nejsem jediná, kdo dává přednost programování před kinem, procházkou, jídlem či spaním, ale moje osamělost pramení z genderové nevyváženosti, protože v této branži není moc žen. Jsou ženy, které studují informatiku na střední škole nebo se dokonce věnují programování, ale i tak je jich velmi velmi málo. Různé studie ukazují, že programátorek je jen kolem 10 – 20 %, zbytek jsou programátoři.

Proč tomu tak je? Pídila jsem se po odpovědích a objevila pět důvodů, proč nemám v okolí ženy, se kterými bych si mohla povídat o motýlcích v břiše, které mi přináší programování.

  1. Nedostatečná sebedůvěra

Požádala jsem programátorky, aby ohodnotily své pracovní schopnosti v porovnání s ostatními členkami týmu. Žádná z nich se nedosadila na první příčku.

Výzkumy dokazují, že ženy své schopnosti podceňují, zatímco muži své přeceňují. Důsledkem toho je, že je nám nepříjemné smlouvat o výši mzdy, cítíme se často jako podvodnice a neucházíme se o pozice, u kterých si nejsme stoprocentně jisté, že jsme na ně kvalifikované.

Ženy jsou obecně během života méně povzbuzované k tomu, aby pracovaly a zlepšovaly své pracovní schopnosti, což má za důsledek, že jsou považovány za méně schopné než muži.

Je potřeba změnit to, jak na ženy nahlíží společnost. Měly bychom si uvědomit, že své schopnosti podceňujeme. Měly bychom povzbuzovat jedna druhou a chlubit se našimi schopnostmi, protože JSME úžasné.

  1. Být matkou je prý mnohem důležitější než nějaká kariéra

Společnost nás primárně vnímá jako matky. Přestože různé země podněcují ženy k mateřství různými způsoby (sociálními benefity, apod.), většina světa ženy ponouká k tomu, aby byly nejdříve matkami, kariéristkami až někdy později. Možná jednou.

Být matkou je velice pozitivní zkušenost, pokud někdo chce být matkou. Problém však je, že se automaticky očekává, že ženy budou věnovat rodičovství více času než muži. To má za následek, že ženy často nedosáhnou na povýšení, náleží jim nižší mzda a samy si vybírají zaměstnání, která jsou méně prestižní.

Práce programátorky vyžaduje mnoho času a ženy mají obavy začít pracovat v tomto odvětví, protože netuší, jak zkombinovat rodinný a pracovní život. Zaměstnavatelé pro změnu váhají ženy přijímat.

Zákony je třeba novelizovat a společnosti by měly poskytovat stejné podmínky pro matky i otce – a vůbec představit férové podmínky týkající se rodičovství.

  1. Vyřazeny z „mužského kulturního dění“

Podle výzkumu „Elephant in the Valley“ z loňského roku se 66 % dotazovaných žen ze San Francisca cítí vyřazeno ze sociálních a společenských událostí. Příklady se týkají hlavně business eventů v barech či restauracích, na které jsou zváni jen muži.

V mém současném zaměstnání jsem se nikdy necítila odstrkovaná. Pracuji s muži, chodím s nimi na laser game, pořádáme turnaje v hraní na PlayStationu. Jediný rozdíl je ten, že všude chodím v mikině, protože klimatizace v naší kanceláři je vždy na maximum, a kolegové mě občas požádají, abych jim přinesla domácí bábovku – ale to jen proto, že umím skvěle péct.

V prostředích, kde dominují muži, kam programování spadá, je třeba mít na paměti praktiky, které mohou způsobit, že se žena bude cítit vyloučená ze kolektivu. Ale ještě před tím je důležité vytvořit prostředí, které přiměje ženu, aby se přidala do týmu.

  1. Sexuální obtěžování

Ženy mít obavy z výhradně mužského kolektivu, proto je nezbytné pro ně vytvořit bezpečné pracovní prostředí. Nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je přidat více žen do týmu a genderově tak tým vybalancovat. Do té doby zajistěte, aby se ženami bylo zacházeno jako s rovnocennými a aby se cítily bezpečně.

  1. Ženy by měly zastávat „ženská“ zaměstnání

Jen se narodíme, už nás oblékají do růžové, zdobí jako princezny a učí nás být krásné a pečovat o druhé. Na tom sice není nic špatného, ale srovnejte to s kluky, kteří jsou povzbuzováni k tomu, aby se zabývali tématy, které se později mohou přeměnit na skvěle placené pracovní pozice, a jsou ujišťováni, že mohou dosáhnout až ke hvězdám, kdykoliv budou chtít.

Patnáct až dvacet let po základní škole můžeme spatřit důsledky – ženy jsou spíše v ošetřovatelství a učitelství, a více mužů se zabývá programováním či managementem. Dokonce i ženy v hi-tech průmyslu pracují převážně v designu, marketingu či v obchodním oddělení.

Když chceme více programátorek, musíme zařídit, aby o tomto povolání snilo více dívek. Taková Barbie od Mattela by mohla klidně programovat. Holčičky, které se dívají na Barbie a chtějí být štíhlé a blonďaté jako ona, by mohly namísto toho obdivovat Barbie, která kóduje a tvoří. Další cestou jsou nové vzdělávací aktivity, které vzbudí zájem dívek a teenagerů o kódování a vnese do škol otázky týkající genderových rozdílů.

Co dalšího můžeme dělat?

Potřebujeme vzbudit povědomí o těchto otázkách. Musíme podpořit ženy v tom, aby věděly, že neexistuje nic, co by nemohly dělat. Můžeme programovat stejně jako muži, můžeme být i lepší než oni. Pokud chcete kódovat a kódovat, nepusťte nikoho dalšího ke slovu.

Musíme ale ženám poskytnout i nástroje, jak překonat překážky, podobně jako to dělá organizace She Codes, která učí ženy kódovat. V opačném případě by pouhé „ty to dokážeš“ mohlo zanechat ženy frustrované. Snažím se také přesvědčit své zaměstnavatele, aby zaměstnávali více žen – vývojářek.

Závěrem jen doufám, že tento článek bude svým tématem za pár let již zastaralý.

Autorka: Lior Shub

Zdroj: huffingtonpost.com

Michala Benešovská

Odborná novinářka a copywriterka na volné noze se zaměřuje výhradně na IT, které ji fascinuje a baví už více než dvě dekády, respektive od doby, kdy rozebrala svůj první počítač. Pracovala pro Seznam.cz, Unicorn Systems nebo Mafru. Nyní spolupracuje s odborným časopisem o prodejním ICT kanále a ve volném čase se věnuje PlayStationu 4.