Mileniálové nejsou líní, spíš bojují s workoholismem

Máte dojem, že se ti, co dospívali na přelomu tisíciletí, se chtějí jenom ulévat z práce a užívat život? Skutečnost je jiná, příslušníci generace Y při srovnání se svými předchůdci naopak tvrdě dřou a přijde jim to normální.

Katie Johnstonová ve svém článku pro The Boston Globe tvrdí, že mileniálové nejsou líní a naopak je označuje za workoholiky. Je jasné, že není možné házet do jednoho pytle všechny příslušníky jednotlivých generací, ovšem některé společné znaky nelze přehlížet. Ve výše zmíněném textu se hovoří o Brianu Porrellovi, který je v určitých ohledech ukázkovým mileniálem. Ráno vstane a dřív než vyleze z postele, vyřídí první e-maily. Během cesty do práce telefonuje, potom je 10-12 hodin v kanceláři, po návratu domů dál komunikuje s obchodními partnery, až do noci. Brianovi je třicet, v práci tráví 50 hodin týdně a další hodiny, kdy pracuje doma nebo na cestě, ani nepočítá. Zdá se vám, že je líný?

Je z generace, která vyrůstala s chytrým telefonem v ruce. Připadá si nepostradatelný a neumí si představit, že by měl volný čas opravdu jenom pro sebe. Členové generace X a takzvaní baby boomers, tedy starší lidé, podle výzkumů tráví prací méně času. Mileniálové jsou zvyklí být online a přenášejí to i do práce. V jejich workoholismu jim pokročilé využívání technologií pomáhá, mohou pracovat neustále.  

Co tedy mileniály tlačí k workoholismu? Katie Johnstonová celkem trefně zmiňuje velký stimul, kterým je život na dluh a splácení půjček. Někteří mladí žijí nad poměry a splácejí úvěry, které je nutí dřít naplno. I když se ekonomice daří, mileniálové stále vydělávají méně než jejich rodiče. Procento „dětí“, které jsou na tom lépe než jejich rodiče, dramaticky kleslo – 50 % těch, kteří se narodili v 80. letech, má vyšší životní úroveň než jejich rodiče, ve srovnání s 90 % těch, kteří se narodili ve čtyřicátých letech minulého století.

Cestou z workoholismu je často založení rodiny a děti. Zatímco před svatbou mnozí žijí u rodičů a zjednodušeně řečeno mají na práci čas, s dětmi přicházejí i jiné než pracovní starosti a projeví se to i na čase, který je věnován práci. Musí být nastolena rovnováha mezi pracovním a soukromým životem a to, že možnost pracovat kdykoliv a kdekoliv díky technologiím je už vedlejší.

Jessica Molsonová, čtyřiadvacetiletá manažerka říká, že když už si píše s přítelem, je pro ni normální odpovědět i na pracovní e-mail. Tvrdí, že to není práce, ale jenom komunikace. Této komunikaci se věnuje i o dovolené na pláži a jak je vidět, odmítá si připustit, že pracuje. A zároveň přiznává, že se bojí nechat v práci vše ležet…

Čtvrtina lidí ve věku 18 až 25 let podle jednoho z výzkumů uvádí, že si neberou dovolenou. Přitom mnohé americké firmy svým zaměstnancům nabízejí dovolenou dokonce neomezenou, která ovšem není využívána. Neschopnost opustit myšlenky na práci může mít vážné následky – stres, úzkosti, snížení produktivity a na závěr vyhoření, říká Dan Schawbel, odborník na personalistiku. A doplňuje, že ten kdo pracuje příliš, může mít ve svém workoholismu velkou slabinu.

Workoholici nemusejí být nutně nešťastní, pro některé je 70 hodin v týdně v kanceláři běžnou normou a i když jim zaměstnavatel nabízí, že jim přijme kolegu na pomoc, stejně si najdou jinou činnost, které se budou naplno věnovat. Myslí si, že znají své meze a nijak jim nevadí fakt, že tráví prací veškerý čas. Stále k mileniálům přistupujete paušálně a většinu z nich považujete za lenochy a flákače?     

Zdroj: bostonglobe.com

Jan Handl

Jan Handl

Autor je kromě jiného internetový publicista, více informací najdete v jeho profilu na LinkedIn. Na stránkách iNazor.net odkazuje na své články pro nejrůznější média. Ze všech vymožeností moderní doby má nejraději Twitter, zajímá ho historie a píše HistorieBlog.cz.