Život digitálního nomáda přináší řadu změn a problémů

Jaké strasti vás čekají, pokud se rozhodnete žít nomádským, neboli kočovným životem?

O digitálních nomádech se většinou mluví jen v tom pozitivním světle a hledají se samé výhody a důvody, proč je digitální nomádství lepší než standardní práce v kanceláři.

Život digitálního nomáda nejsou ale jen pláže, koktejly a barové dýchánky. Nomádi se při cestování, které je proloženo prací na dálku, setkávají s celou řadou problémů a zapeklitých situací. Následující článek vychází z mé vlastní zkušenosti. Poukazuji na problémy a situace, o kterých se zatím jen velmi málo mluví.

Pokud vás digitální nomádství opravdu zajímá, či dokonce zvažujete, že se sami stanete nomádem, neměli byste si nechat ujít knihu Digitální nomád, která vám poslouží jako skvělý průvodce neotřelým životním stylem.

Pravidelné kontroly jsou důležité

pas air transatVětšinu roku trávím v zahraničí, a tak ihned po příjezdu do Čech začne obvolávání všech možných doktorů a lékařů. Preventivní kontroly jednou za rok jsou zkrátka potřeba. Hlídání data expirace osobních dokladů je také důležité. Já jsem se před několika dny dozvěděl, že mi vyprší platnost řidičského průkazu. O nový bych si stihnul požádat, ale už by mi ho nestihli vystavit, a tak odjedu do Asie s propadlým a budu hrát „hloupého Honzu“. Naštěstí mám mezinárodní řidičský průkaz z minulého roku s platností až do 2018. Ačkoli se to příliš neví, existují dva mezinárodní řidičské průkazy – jeden z nich je na 1 rok (např. do Thajska) a druhý na 3 roky (např. do Indonésie). Správně samozřejmě potřebujete prokázat policistovi jak mezinárodní, tak ten národní řidičský průkaz. Tohle je ale opět specifická úprava, ze které se dokážete v Asii vymluvit.

Minimalismus

Co-vše-jsem-si-sbalil-na-cestu-do-ThajskaDlouhodobé cestování a neustálé přesouvání se z místa na místo vyžaduje určitou dávku minimalismu. Nemůžeme si jednoduše sbalit celý šatník a k tomu ještě 4 páry bot. Pokud jedu na půl roční cestu, vše si sbalím do příručního zavazadla pod 10 kg. Pro roční a delší cesty používám 60 litrový batoh, který nemá více jak 15 kg.

Nemůžeme s sebou brát ani svoji oblíbenou knihovnu. Mám rád tištěný papír a vůni knih. Na cesty si beru ale většinou jen jednu tištěnou knihu, zbytek čtu na tabletu a poslouchám audioknihy.

Internetové připojení

Samozřejmě, co se neustále řeší, je kvalitní internetové připojení. Zejména pokud cestujeme ve státech Asie a Latinské Ameriky, můžeme se dostat do menších i větších problémů. Někteří využívají kavárny s free wifi, jiní si kupují lokální SIM karty a další nomádi preferují coworking centra.

martinrosulek-maroko-coworkingZ mých zkušeností jsou coworking centra zárukou nejspolehlivějšího připojení na internet. Nejde jen o rychlost, ale také o stabilitu připojení. Vypadnutí internetu byť jen na pár vteřin ve chvíli, kdy aktualizuji článek v administračním systému, mě může stát ztrátu celého článku. Proto jsem se naučil zálohovat (nejen data jako taková, ale i průběžnou činnost, např. 1/3 článku). Chtěl bych zmínit také bezpečnost přenosu dat. Čas od času se musíme připojit do internetového bankovnictví, zkontrolovat platby, přenastavit limity výběrů, poslat si peníze na jiný účet, atd. To je vhodné dělat z coworkingu než někde z kavárny s veřejnou či slabě zabezpečenou wifi.

Obzvlášť chci upozornit uživatele Macbooků (iPadů a iPhonů), kteří se musí v Asii, Latinské Americe, nebo třeba i v Maroku, připravit na ne úplně stabilní připojení. Modemy a routery tam totiž fungují na jiné frekvenci a hardware od tvůrců jablek to prostě dobře nepřijímá. Kolegům s Windows to šlape lépe. V Maroku jsem proto začal používat speciální síťový adapter (investice cca 800-1 000 Kč) a fungoval jsem s internetovým připojením tzv. po kabelu, nikoli wifi.

Jídlo na cestách

Cestovatelský režim představuje zvýšené nároky na správnou a zdravou životosprávu. Máme touhu neustále poznávat a objevovat. Chceme toho stihnout co nejvíce, a tak často na jídlo nezbývá dostatek času. Pokud se navíc přesouváme z místa na místo každý druhý den, selháváme i v základním stravování 3-4 hodnotných jídel denně.

Ve chvíli, kdy se usadíme na nějakém místě např. na měsíc, je Street-food-v-Bangkoku-v-Thajskuvhodné co nejdříve nastoupit na určitý režim a ten dodržovat. Pomalejší cestování životosprávě rozhodně prospívá.

Čím cestujeme dál za hranice republiky, tím se národní kuchyně proměňuje a náš žaludek si na ni také déle zvyká. Jedná se o individuální záležitost, avšak neznám nikoho, kdo dlouhodobě cestuje a nezná z vlastní zkušenosti střevní potíže.

Nejdůležitější je prevence. Pokud víte, že vás zítra čeká náročný den, neriskujte a neexperimentujte. Pochoutky si nechte na jindy. Maso může být nebezpečné (rychle se v horku kazí), stejně tak vajíčka (např. špagety alla carbonara), pozor na kostky ledu (ať nejsou z vodovodní vody) i kořenovou zeleninu (bakterie v půdě, ani omytí vodou tomu nepomůže). A samozřejmě pomáhá být dobře vybaven lékárničkou (černé uhlí, endiaron, ORS salt).

Přestože jsem nechtěl zhubnout, za 15 měsíců na cestách jsem ztratil 10 kg. Váha se nyní ustálila, ale být namakaný svalovec a přitom dlouhodobý cestovatel dobrodruh nejde úplně tak dobře zvládnout.

Vnímání lidského kontaktu

Mluví se často o tom, že nomádi skypují, používají sociální sítě a messangery, aby zůstali v kontaktu se svými blízkými a kamarády. Nejdříve uslyšíte otázky „Kam zase jedeš?“ a po dalším roce už budete slýchat jenom „Ty se taky někdy ukážeš v Čechách, jo?“.

nomadi-mexikoNěkteří kamarádi nepřekousnou, že už spolu nebudete chodit ven a zažívat společné chvíle. Skype ani nejrůznější messangery jim stačit nebudou. Pro řadu lidí je osobní kontakt nenahraditelný a pokud ho s vámi ztratí, pak se začne vytrácet důvěra a pevné pouto. Není chyba ve vás ani ve vašich kamarádech. Nemyslím si, že v tomto případě to znamená, že váš kamarád nebyl opravdový.

Musíme to však respektovat a přijmout. Krátkodobá přátelství se pro nás stanou cennější než kdy dříve a začneme jinak vnímat přítomný okamžik s lidmi v našem okolí.

Maličkosti, které se ale počítají

Tím, že jsme v zahraničí, tak některé situace nejsou tak snadno řešitelné, jak by se na první pohled zdály. Nemusí se jednat o nic závažného, ale i maličkosti dokáží zkomplikovat pohodový den.

Já jsem si po 6 měsících v Austrálii chtěl objednat kontaktní čočky a obratem jsem zjistil, že je nutný předpis od místního doktora. Ano, australská optika ani e-shop nemohl odeslat balení čoček bez lékařského předpisu. Návštěva doktora však znamenala dalších několik desítek dolarů. Raději jsem si kontaktní čočky nechal poslat z Čech. S roztoky na čočky je už situace lepší a není potřeba je brát s sebou. Ve státech Jihovýchodní Asie i Střední Ameriky jsou běžně k dostání ve středních a větších městech. Jen se připravte, že nejlevnější zrovna nebudou.

Pozor, ztrátou češtiny to jenom začíná…

Čím déle trávíme času v zahraničí a mluvíme anglicky namísto česky, tím více zapomínáme náš rodný český jazyk. Nejvíce se to projevuje v písemné formě. Já osobně to cítím poměrně silně, protože se psaní věnuji hodně a je základem pro moji práci (obsahový marketing, blogování, cestopisné články).

Pokud se na problematiku národního jazyka podíváme více zeširoka, pak digitální nomádi mohou mít po letech v zahraničí výrazný problém. Svůj mateřský jazyk trochu zapomněli, ale na druhou stranu se zřejmě nenaučili jiný jazyk na úrovni, že mluví jako „native speaker“. Člověk se odtrhl ze své rodné země, ale zároveň nepřilnul dostatečně k nějaké jiné.

A tohle může být po čase cestování skutečné riziko. Řada z nás jsou kočovníci a cestují, protože chtějí neustále objevovat. Nechceme být uzavření v bublině České republiky ani jiného státu. Přestože se nám moc líbí na určitém místě, po čase máme nutkání jet zase o kousek dál a poznat to jinde. Když se vrátíme zpět do Čech, najednou si uvědomíme, že jsme se změnili natolik, že sem možná už nezapadáme.

Ale kam teď? Kde je náš domov?

Ano, řada nomádů se vrátí do své rodné země, ale jsou tu tací, kteří z jakýchkoli důvodů nechtějí. Obvykle si vyberou místo, kde se jim líbilo nejvíce a žijí jako tzv. expati.

Cesta z Calgary do Prince George 0091

Zajímavou myšlenku o domovu pak přináší tzv. global citizens – ti, kteří považují planetu Zemi za svůj domov. Hranice jakoby pro ně neexistovaly. Cítí problémy lidstva, nejen svých sousedů. Orientace na státy se začíná tříštit. S tím se pojí řada nadčasových uvědomění, ale zároveň také životní výzvy a přehodnocení našeho dosavadního vnímání života.

Martin Rosulek

Martin Rosulek

Martin Rosulek dělá obsahový online marketing, provozuje web DigitálníNomádství.cz a procestoval pěkný kus světa. Martin je ukázkový digitální nomád a rád se dělí o své poznatky a zkušenosti, které sbírá na svých cestách.